MINČOL - STREČNO (MALÁ FATRA - LUČANSKÁ FATRA)
A je to tady! po dvou týdnech opět hurá na slovenské hory! Cílovou horou je vyhlídkový vrchol Minčol (1364 m) na hřebenu Lúčanské Malé Fatry, který se táhne od Strečna až po Klak. Z ještě nedávné obavy o obsazení autobusu, se ještě před odjezdem nasbírala řada náhradních zájemců. Obsadu busu tvořili jak turisté z Nového Jičína, Kopřivnice a okolí, tak i Frýdku-Místku v celkovém počtu 49 osob, díky silné propagační kampani na tuto akci. Bus řídil skvělý řidič a společný kamarád Radek. S malým zpožděním příjezdu pro skupinu ve FM pro nečekanou hygienickou přestávku na čerpací stanici, jsme dojeli do Višňové, obce mezi Žilinou a Strečnem. A odtud do hory již od vesnice prudkým stoupáním. První, krátká zastávka u chat Pod Holým dielom u sjezdovky a větší polovina turistů byla spatřena naposled, až u odjezdu. Pokračování bylo stálým stoupáním k vrcholu Horná Roveň (997 m), ukončené strmým, "výživným stoupáním" až na vrchol Minčolu. Odtud úžasné výhledy na hlavní hřeben Malé Fatry se zbytky sněhu, Velkou Fatru, kopce Oravy až k Babí hoře. Objektivy našich foťáků nestačily konzumovat okolní svět. Po občerstvení a odpočinku na sluníčku na vrcholu, za zády s velkým, kovovým křížem, kde se kde kdo fotil s okolními horami, jsme pokračovali hřebenem s neustálými výhledy s již trvalým klesáním v mírném i prudkém terénu, lemovaném porosty kosodřeviny. Minuli jsme památník bojů konce 2. sv. války, kanon, vzdorující spoustu let povětrnostním podmínkám. Po sestupu do sedla Javorina, byly dvě možnosti sestupu ke Strečnu, kde nás čekal autobus. Někteří zvolili modrou a žlutou značku ke Kojšové (743 m), Havran (636 m) okolo rozhledny Špičák a sestup do Strečna. Jiná skupina ze sedla Javorina po červené do sedla Rakytie, s pokračováním ke Strečnu. Ti rychlejší stihli jak prohlídku hradu Strečno, středověkou vesničku Paseka, tak i halušky. Všichni jsme se sešli na parkovišti u našeho autobusu, nákup sýrů, společné foto, pivo, káva ze zásob řidiče a hajdy domů . Vydařená akce se zřejmě všem líbila, slunce zářilo z modré oblohy, varování před postřeleným medvědem na trase nám zbystřilo čidla. Značná převýšení na krátkých úsecích, zejména na závěrečné části výstupu, zvládli všichni a za tento výkon jim náleží obdiv a uznání. Celkově až k autobusu jsme ušli cca do 20 km, výškově téměř 1000 m. Bez bližšího vysvětlení... jsme se přesvědčili, že akce v horách, takového rozsahu a počtu lidí, vyžaduje zodpovědné zajištění konce roztáhlé skupiny, kdy je nutno mít posledního na dohled a nenechat nikoho samotného. Díky všem. Hore zdar! Slávek.
