KDO TEN KOPEC VYLEZE, TOHO ČEKÁ INVERZE
I přes krajní nepřízeň počasí již od noci až do ranních hodin, se sešlo u autobusu 12 skalních turistů , kteří odjeli busem do Hostašovic. Tady, s úklonem u památníku padlých v obou válkách , jsme vykročili levou nejprve po silnici, abychom záhy odbočili na malebné návrší Buňavka s výhledy daleko do kraje i při zatažené obloze. Návrší je krásné místo na odpočinek i pikniky, je zde i zmagnetovaný šachový stůl se všemi figurkami, rovněž s magnety. S vyhlášeným " keškařem" jsem rozehrál partii bílými kameny, kterou dohrajeme na jaře. Sebral jsem mu koně. K neuvěření visí na stromě funkční hodiny s přesným časem. Krásné pokračování lesní pěšinou nás přivedlo k přírodní památce, jezírku Vápenka u Jasenice. Jezírko vzniklé při těžbě vápence zatopením, když těžba narazila na vydatný, vodní pramen. V lokalitě je i naleziště zkamenělin živočichů z prehistorických dob. Přístup do ní možný po dohodě s průvodcem. Hloubka vody činí 15 m. Malou zacházkou, cca 1,5 km vinou průvodce, tedy mne, jsme došli na žlutou značku, po níž jsme již cupitali na Petřkovickou horu 608 m vysokou, kdy jsme se pozastavili na vyhlídce s mečem na občerstvení z našich baťůžků ,od svačinek, přes čokoládu a liguére k zahřátí, nikoliv však k velké konzumaci. To jsem hlídal.Z vrcholu jsme již jen klesali i klouzali přes Dlouhý kopec ke Strážnici, dále přes Kojetín až do Nového Jičína s malou zastávkou na kafíčko na Skalkách. Z oblohy občas káplo, pláštěnku jsem vůbec nevytáhl z batohu, neboť jsem ji neměl. Dokonce se i tlačilo ku konci cesty sluníčko, aby potěšilo pocestné. Cestou fajn nálada, povídání, smích. Díky s poklonou vám, co jste do ranní nepohody vstali ze zahřátých pelíšků. Jste fakt skalní turisté. Slávek.
